Zbavte své nohy problémů
Srdečně Vás vítáme na webové prezentaci kosmetického salonu E-Style v Praze 5.
Získejte krásné a zdravé nohy a poznáte rozdíl na Vaší celkové kondici a uvolněného bezbolestného pohybu díky našim službám.
Můj příběh
Dobrý den. Ráda Vás provedu profesí, která Vás zajímá, což usuzuji z toho, že jste právě navštívili naše webové stránky.
Jmenuji se Eva Váchová - Šulcová a pedikúře se věnuji už hezkou řádku roků. Není to však moje celoživotní zaměstnání. Jak jsem se k pedikúře dostala nebylo úplně jednoduché, ale dnes nelituji a dovolte mi, abych Vám svoji cestu ke skalpelům popsala.
Byla jsem učitelkou mateřské školy, ale lákalo mě i ekonomické vzdělání a tak jsem si jej doplnila v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené. Když mi děti nastoupily do školky a do školy, stala jsem se sekretářkou jedné krajské redakce v severních Čechách a tahle práce mne provázela dlouhé roky napříč republikou, to podle toho, kam byl můj manžel služebně přeložen. Mojí poslední štací u kancelářského stolu byla akciová společnost, kde jsem byla vedoucí sekretariátu generálního ředitele. Práce byla samotnou náplní velice náročná, můj šéf také, ale moji synové byli dávno dospělí a tak jsem svůj čas ráda věnovala pracovním povinnostem i mimo rámec pracovní doby. Pak se stalo, že můj nadřízený byl ze dne na den tzv. "odejit" a pro lidi okolo něj to bylo jako rána z nebe, protože tohle si nezasloužil. Byl to férový chlap. Přísný, spolehlivý , nikomu nic nedal tzv. zadarmo, ale právě díky tomu se s ním dobře pracovalo. Na jeho židli se okamžitě posadil někdo, kdo dřív našemu řediteli každé ráno chodil popřát hezký den a projevit loajálnost s osazenstvem celé společnosti. Pro řadu mých spolupracovníků to bylo nemorální a mysleli jsme, že když se za exředitele postavíme, tak ho obhájíme a vrátí se zpátky k tomu, co vybudoval. Jak bláhové to od nás bylo! Ne nadarmo se říká, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán, a tak se to stalo i nám: do měsíce jsme byli "odejiti" také. Ona se totiž slušnost začala pomalu vytrácet a spravedlnost nebyla vítaná. Já jsem už v té době nebyla nejmladší, ale protože jsem měla v kapse několik platů odstupného, příliš jsem se svojí budoucí existencí netrápila a pomaličku jsem hledala podobnou práci. Volala jsem na inzeráty, odpovídala jsem na množství kladených otázek a dá se říci, že jsem splňovala téměř všechny podmínky až na jednu. Tou byl věk. Nikdo mi upřímně neřekl, že ženskou, které je už přes čtyřicet nechtějí. Dokonce téměř všichni slíbili, že se ozvou: neozvali. Až tehdy jsem si uvědomila, že nemá cenu čekat na zázrak a to mě doslova semlelo.
Přidaly se zdravotní problémy, začala jsem si připouštět pomalu přibývající věk a to všechno dohromady mne přivedlo až do nemocnice. V tom všem zlém jsem ale měla velké štěstí. Potkala jsem lékaře, který nejen že byl odborníkem ve svém oboru internisty, ale navíc byl a vlastně stále ještě je i vynikajícím psychologem, protože to byl on, kdo mě přivedl k profesi, kterou dnes dělám. Když už jsem byla jakž takž zdravotně v pořádku, ale práci jsem stále neměla, zazvonil mi doma telefon a pak doktor mi oznámil, že pro mne má možná řešení a ať se za ním zastavím. Nic jsem neodkládala a jela za ním. Podal mi adresu jedné velké agentury, která nabízela rekvalifikační kurzy v šesti oborech a doporučil mi, abych se tam zajela podívat a do některého se přihlásila. Nejdřív jsem si myslela, že to nemyslí vážně, protože jak jinak by ho mohlo napadnout dát mi takovou nabídku.
Asi jsem se tvářila patřičně přihlouple, k tomu jsem mu oponovala, že nemůžu dělat nic jiného než jsem dělala a on mi skoro s opovržením odpověděl ať dělám jak chci, ale jen srab že se vzdává. Přesně věděl, kam se má strefit, protože tahle věta mě doslova nakopla. Kdyby mi v ten den někdo řekl, že já budu někdy pedikérkou, odpověděla bych mu, že je cvok. Jenže za pár dní jsem měla v hlavě srovnáno a o mé další životní etapě bylo rozhodnuto. Dnes už nefňukám, ničeho nelituji a tuhle profesi dělám ráda. Myslím si, že ji dělám i dost dobře, ale netroufám si říct, že perfektně, protože při práci se skalpelem, které se říká malá chirurgie je nutná pokora a já dobře vím, že někde je někdo ještě lepší, než já.